O Karkulce
Ve středu 28. 2. 2024 měly děti z MŠ možnost shlédnout divadelní pohádku O Karkulce.
Na začátku pohádky se paní divadelnice pokoušela u dětí zjistit, jakou pohádku si pro děti připravila, že si na to nějak nemůže vybavit. Jmenovala nejrůznější české pohádky, ale děti se nedaly zmást a jednoznačně odpověděly, že se jedná o pohádku O Červené Karkulce.
Poté šla paní do zákulisí a přinesla dětem ukázat holčičku v červených šatech, která tuze naříkala. Paní se holčičky tázala, co jí trápí, proč tolik pláče. Holčička však důvod neznala. Paní jí chtěla proto rozptýlit, a tak jí nabídla na hlavu červený čepeček – karkulku, který měla s sebou. Holčičce se čepeček velmi líbil.
Dále se paní ptala dívenky, jak se jmenuje, co dělá sama venku, kam jde atd., na tohle ji dala holčička zpětnou odpověď, že se chystá za babičkou, která dnes slaví narozeniny, ale že neví, kde ta její babička bydlí.
A tak se paní divadelnice obrátila s prosbou o pomoc na děti v publiku, které se do scény ochotně zapojily. Následně vymyslely dívce jméno podle jejího červeného čepečku – Červená Karkulka. Pomohly také s přípravou dárku pro babičku i s cestou za ní.
Celý děj pohádky byl zmodernizován, a tak Karkulka cestou v lese potkala i pár zvířátek – zajíčka, ježečka Bodlináčka i vlka Šediváka.
Mezitím, co Karkulka sbírala v lese kytičku pro babičku, vlk došel k domečku babičky, ale babičku doma nenašel.
Ta se vydala hned ráno na lesní jahody pro Karkulku. Vlk se proto uvelebil v její posteli a čekal, až se vrátí. Dříve než babička však k domečku přišla Karkulka. Vešla dovnitř a tázala se babičky (vlka) na identické otázky z původní verze pohádky. Karkulka však vlka nakonec poznala a přelstila ho, když ji chtěl sníst. Řekla mu, že cestou za babičkou viděla ve studni veliké šedivé zvíře a na tom si prý víc pochutná nežli na ní. A tak vlk nelenil a šel ke studni, ve které spatřil svůj odraz, což nepoznal, protože byl náramně hloupý.
Stalo se, že do studny spadl a nemohl ven. Ze studny mu pomohl myslivec, který šel zrovinka kolem, popřát babičce k narozeninám. Vlk za záchranu slíbil, že se už nikdy k žádnému stavení nepřiblíží.
Pohádka byla protkaná i jednoduchými písničkami. Dětem se velmi líbila, byla nejen vtipná, ale i zajímavá, díky poutavému vyprávění paní divadelnice a jejím hezkým loutkám. Na závěr si děti mohly pohladit vlka Šediváka.